Loupak.cz - Vtipy

„Ať se poseru, jestli to není pravda!” vykřikl na ulici děda, chytne se za zadek a rychle se opravuje: „Ne, ne - radši ať se propadnu!”

„Nechcete si sednout, dědečku?”
„Ne, děkuji chlapče, já jedu jen jednu stanici.”
„Jen si sedněte, dědečku, nejste totiž v autobuse, ale v parku.”

je děda v hospodě a rozhodne se jít domů ale at se snaží jak chce nemůže se zvednout ze židle tak se rozhodne že se domů doplazí. ráno na něj bába spustí: dědku že tys byl včera zase ožralej? No trochu jak to víš? Já jenom že tady před hodinou zvonila hospodská že sis tam včera zapomněl invalidní vozík

Vleze chlapík do vlaku a v kupé sedí dědoušek. Začnou se bavit a chlapík se ptá, kam dědoušek jede.
„Ále, na sraz maturantů po šedesáti letech.”
„A kde ho máte?”
„Ále, jako vždycky - na Štrbském plese.”
„A kolik se vás po těch letech ještě schází?”
„No, abych řekl pravdu, posledních osm let už jezdím jenom já.”

Pepíček de po chodníku a uvidí desetikorunu a řekne babi mužu si vzít tu desetikorunu
babička odpoví co je na zemi to se nezbírá najednou uvidí pepíček dvaceti korunu a zeptá se opět babičky babi můžu si vzít tu dvacetikorunu a babička odpoví co je na zemi tose nezbírá dou dál upadne babička a řekne pepíčku pomoz mi pepíček odpoví co je na zemi to se nezbírá

Víte, jaký je rozdíl mezi budíkem a babkou?
Budík se natáhne a pak běží. A babka běží a až potom se natáhne.

Pepo, jakýho máš nejstaršího předka, žijícího?“
„ Prapraprapradědu!“
„Co je to za volovinu? Vždyť to není možný!“
„AAAle jjo!“

Mladík dobíhá autobus a nedoběhne. Zastaví ho děda a povídá mu: „Pamatuj si, chlapče, že za autobusem, tramvají a ženskou se neběhá, přijdou samy nebo můžeš počkat na další.”

Vzala si takhle jedna skoro sedmdesátiletá vdova o pět let staršího pána. Asi po půl roce šla k doktorovi, protože se cítila nějak divně. Doktor ji prohlédl, udělal různá vyšetření a druhý den jí v ordinaci říká: „Paní Kovářová, mám tady zprávu z laboratoře. Možná vás to překvapí, ale budete maminka.”
„Pane doktor, nedělaj si legraci. Vždyť mně je skoro sedmdesát.”
„Já vím, paní, ještě ráno bych přísahal, že něco takového je nemožné, ale jste lékařský zázrak.”
„No teda, to je pěknej problém...” povzdechla si a vyrazila z ordinace.
V hale našla telefonní automat a volá domů manželovi. Ozve se jeho známý hlas: „Kovář, prosím.”
Manželka zařvala: „Ty mizero! Přivedl jsi mne do jiného stavu!”
Chvilku bylo ticho a pak se z druhé strany ozvalo: „Kdo volá, prosím?”

„Oblékej se,” upozorňuje ve vlaku svého otce paní Vaňková, „už jsme tady.”
„Já vím,” odvětí důchodce, „ale kde?”